S Ondřejem Bílým, vedoucím Centra poradenských služeb ve vězení a po výstupu organizace Podané ruce o práci metodou case managementu, spolupráci s věznicemi i tom, jak připravují nové kolegy na práci ve věznici.
S Ondřejem Bílým, vedoucím Centra poradenských služeb ve vězení a po výstupu organizace Podané ruce o práci metodou case managementu, spolupráci s věznicemi i tom, jak připravují nové kolegy na práci ve věznici.
Je to metoda sociální práce, kterou využíváme u klientů, u kterých zaznamenáváme více potíží nebo kde jsou jejich potíže hlubší a potřebují intenzivnější podporu. Sociální pracovníci, case manageři, kteří dochází do věznic, se tam potkávají s klienty. Ti v našem případě většinou mají kombinaci závislostí a jiných sociálních potíží, jako je nestálé bydlení, nejistá finanční oblast, zadlužení ale i zdravotní a vztahové problémy. Snaží se od nich zjistit, co oni sami považují ve své situaci za komplikované, čemu by se chtěli věnovat a co by chtěli v životě změnit. Hledají pro ně poté možnosti, jak takové věci naplánovat, jak je připravit a kdo další jim s řešením může pomoci. Mnohdy tak rozsáhlé problémy nemůže vyřešit jen jeden pracovník jedné služby a je potřeba přibrat k tomu další odborné pracovníky z jiných profesí. Úkolem case managera je koordinovat poskytování té odborné pomoci a podpory a být i jakýmsi fanouškem daného klienta, podporovat ho a motivovat, aby ve svém úsilí vydržel. Snaží se i reflektovat, co se povedlo. Mnoho klientů zvládá ve svém životě důležité kroky, ale berou je mnohdy jako samozřejmost.
Je to tak. Situace našich klientů často není jednoduchá. Když má člověk tolik potíží najednou, pokoušel se v minulosti sám některé z nich řešit a nedařilo se to… tak kromě nabídky možností řešení a odborných služeb je velmi důležitá i podpora klientů, navyšování jejich motivace i zvědomování toho, co se už podařilo. Case manager se tak klientům snaží přinášet i víru, že se věci můžou změnit, i když se to třeba v minulosti nepodařilo.
________________
„Pokud by s tímto klientem case manager nesestavil plán na jeho výstup z vězení,
byl by zřejmě jedním z těch, který by po propuštění stál jen s taškou před věznicí a přemýšlel co a jak dál, co bude jíst.“
________________
Jeden člověk, se kterým spolupracujeme, je ve věznici kvůli problémům s užíváním drog a alkoholu. Tento klient je téměř bez rodinného zázemí, má za sebou ústavní péči a před výkonem trestu žil na ulici, je zadlužený. Během výkonu trestu začal spolupracovat s kolegou case managerem. Ten s ním začal vše probírat a společně připravovali plán klienta na výstup z vězení. Pokud by tento plán nevznikl, byl by klient zřejmě jedním z těch, který by po propuštění stál jen s taškou před věznicí a přemýšlel co a jak dál, co bude jíst. Společně s kolegou oslovili azylový dům, aby měl klient zajištěné bydlení. Case manager na klienta po jeho propuštění čekal před věznicí, vyzvedl ho v den výstupu před věznicí a jeli se ubytovat. Poté ho kolega doprovodil na úřad práce, kde mu pomohl v jednáních s pracovníky úřadu požádat o sociální dávky v hmotné nouzi. Dále společně řešili jeho zaměstnání a zkontaktoval ho s personální agenturou, která mu poskytla rychlou možnost nástupu do práce. Poté ho předal do péče našim kolegům z Centra poradenských služeb ve vězení a po výstupu. Ti se s ním budou věnovat třeba i oblasti volného času. Jde o to, aby se život těchto lidí neskládal jen z času v práci a na azylovém domě. Snažíme se podpořit, aby jejich život měl i nějakou další náplň, aby za něco stál a aby nebyl jen o povinnostech. Klient se teď schází s naší socioterapeutkou, společně se vydali poznat více město, navštívili knihovnu. Teď jsou domluvení, že vyzkouší jít na horolezeckou stěnu. Další pracovník s ním pracuje na podpoře abstinence, pro kterou se klient rozhodl. Hledáme i možnosti, jak klienta zapojit do dluhového poradenství.
Naše organizace realizuje současný projekt podporující zavádění case managementu do práce s lidmi se závislostmi ve třech věznicích – ve Vazební věznici Brno, Věznici Kuřim a Věznici Rapotice. V každé věznici máme stanovenou kontaktní osobu. Je to odborný pracovník věznice, často jde o sociálního pracovníka, vychovatele nebo psychologa. S ním koordinujeme naši práci ve věznici. S každou věznicí máme vyjednané možnosti vstupů a metodu, jak se můžeme potkávat s klienty. Pracovník dané věznice nám na začátku vyfiltruje osoby z cílové skupiny uživatelů návykových látek. Pracuje s databází SARPO (Souhrnná analýza rizik a potřeb), ve které věznice vedou evidenci všech vězňů a řady údajů o nich. Pokud vězněným lidem vyjde v této databázi stupeň rizika 6 a více, může mu být nabídnutá možnost zapojit se do tohoto projektu. Tito vězni se poté mohou setkat s našimi case managery na skupinové besedě. Na konci besedy se zájemci mohou přihlásit k individuálnímu vstupnímu rozhovoru s case managerem. Někdy nám můžou vězeňští pracovníci přímo doporučit vybraného člověka se zájmem o podporu, kterého kontaktujeme napřímo. Poté se s klienty ve věznicích case manageři pravidelně potkávají, četnost závisí na individuální domluvě i možnostech věznice. Společně většinou připravují plán výstupu z věznice a v den výstupu nabízí možné vyzvednutí před věznicí a doprovod do další služby nebo na jiné místo.
Za dobu realizace tohoto projektu jsme byli ve věznici v kontaktu již minimálně se 40 lidmi. Do programu nám většinou vstupují denní uživatelé návykových látek. Často užívají i nitrožilně, mají za sebou pokusy o samostatné abstinování, mnohdy neúspěšné. Řada má za sebou i pokusy o odbornou léčbu. Řada z nich je ve vězení opakovaně.
Máme výhodu, že case managementový program děláme ve věznicích, se kterými spolupracujeme dlouhodobě i v jiných projektech. Spolupráce s věznicemi je tedy na velmi dobré úrovni. Podmínky pro spolupráci jsou tedy pro nás dobré. Narážíme tak spíše na praktické záležitosti, jako je třeba frekvence, jak často můžeme například v jednom měsíci vstupovat do věznic na přímá setkání s klienty. Jsme limitováni prostory ve věznicích, které jsou pro taková setkání vhodná, kde se často konají i jiné programy. Musíme se vejít do ostatních aktivit, které ve věznicích běží a které Vězeňská služba zajišťuje. Leckde je toho opravdu hodně. Vzhledem k počtu klientů, se kterými pracujeme, i počtu zájemců o kontakt bychom byli ve věznicích osobně přítomní ještě častěji.
Důležité jsou určitě finanční i personální zdroje. Práce metodou case managementu je poměrně časově i energeticky náročná. Řeší se velký a vzájemně provázaný komplex potíží. Case manager tak často spolupracuje s psychologem, psychoterapeutem, sociálním pracovníkem. Ti ale nemůžou mít zároveň desítky klientů, nemohli by jim poskytnout potřebnou podporu. Je proto třeba mít možnost zaplatit dostatek takových odborníků. Zároveň jsou docela vysoké i nároky na pozici samotných case managerů z hlediska vzdělání i osobnostních předpokladů.
Vnímám to tak. Spojuje se to u mě ještě s tím, že jde o pozici, kdy člověk vstupuje přímo do věznice a pracuje tam s lidmi omezenými na jejich právech. Nárok na pracovníky je spojený s tím, že musí být schopní pracovat kvalitně touto metodou a zároveň mají být schopní kvalitně a strukturovaně působit ve věznici. Práce v poradenské službě v kanceláři je dost jiná. Tam se můžete podívat na internet, dohledat si informace, poradit se s kolegy, někam zavolat. Do věznice si můžete přinést písemné podklady a materiály, nemůžete ale využívat online podporu a kolegy tak pružně jako jinde. Nemáte u sebe mobilní telefon, nemůžete odejít, kdy chcete, musíte na místě respektovat pravidla a pokyny dané věznice.
________________
Práce ve věznici je o dost jiná než v poradenské službě v kanceláři.
Tam se můžete podívat na internet, dohledat si informace, poradit se s kolegy, někam zavolat.
Ve věznici u sebe nemáte mobilní telefon, nemůžete odejít, kdy chcete, musíte na místě respektovat pravidla a pokyny dané věznice.
________________
Máme propracovaný a obsáhlý proces zapracování nových pracovníků i dobře zpracovanou metodiku, o kterou se mohou opřít. Máme i dlouhou dobu od nástupu do momentu, kdy pracovník začne vstupovat do věznic samostatně. Do té doby tam chodí jen s kolegy. Ti zkušenější tak doprovází nové kolegy. I když už pracovník nabere první klienty, mívá s sebou stále ještě staršího kolegu, který naslouchá, může jej na místě doplnit, dát mu poté zpětnou vazbu. Někdy to trvá dva měsíce i déle, než člověk začne chodit do věznice sám. To prostředí opravdu není pro každého.
Projekt „Systémové zajištění péče pro vězněné uživatele drog a její následná kontinuita po propuštění“ je finančně podpořen finančním mechanismem Norské fondy 2014–2021 v Programu Spravedlnost. Projekt je realizován v partnerství s organizacemi Centrum protidrogové prevence a terapie, o.p.s., KOTEC, o.p.s., Laxus z.ú., Magdalena, o.p.s., SANANIM z.ú., Společnost Podané ruce o.p.s.