Hostem podcastu Vinohradská 12, který připravuje Český rozhlas, byl kriminolog Jiří Mertl, který je výzkumníkem a autorem evaluačních zpráv našeho projektu. S redaktorem Matějem Skalickým mluvil o situaci lidí se závislostí v českých věznicích, kteří se připravují na výstup z něj i o podpoře, kterou jim před výstupem i po něm poskytují case managerky a case manageři partnerských organizací.
Jiří Mertl v podcastu Vinohradská 12: Důvodem návratu řady lidí zpět do výkonu trestu je podle mě sociální vyloučení
V úvodu Jiří Mertl připomíná aktuální čísla platná pro Českou republiku: z 19 až 20 tisíc osob vězněných v českých věznicích je dnes 11 až 12 tisíc těch, kteří jsou ve výkonu trestu opakovaně.
„Můj pohled vychází z oboru kritické kriminologie, který je hodně spjatý se sociálním vyloučením. Z mého pohledu lidé, kteří se tam vrací, pocházejí z hodně marginalizovaných nebo sociálně vyloučených poměrů. To, že přichází z takových poměrů, znamená, že mají minimální nebo nulové zázemí a nemají se o co opřít – bytové problémy, mají špatné vztahy, nemají žádné sociální sítě, finančně jsou na tom samozřejmě špatně, mají materiální deprivaci, potýkají se se závislostmi. Celý tento balík potřeb ve vězení zpravidla není řešený v nějakém systematickém slova smyslu. Když jsou propouštěni, tak s problémy, se kterými tam přišli, a na to se nabaluje stigmatizace propuštěných osob a to, že pobyli ve výkonu trestu,“ uvádí v rozhovoru Jiří Mertl.
„Když člověk když z vězení vyjde, spadne na něj veškerá tíha světa, když to přeženu. Nemá bydlení, vztahy, musí kooperovat s úřady, musí řešit věci, které ve vězení neřešil, protože to za něj řešil někdo jiný. To všechno na ně spadne a oni se vrací k úniku, což jsou drogy a obecně závislost. Tím spadnou zpátky do problému, se kterým do vězení šli, a se kterým z něj i vycházeli,“ dodává Jiří Mertl.
Upozorňuje i na tzv. prizonizaci, tj vliv vězeňského prostředí na chování a smýšlení lidí v něm i na to, jak s těmito klienty pracovali v rámci tohoto projektu case managerky a case manageři. „Funguje to dialogicky – po dialogu s klientem nebo klientkou se vytvoří seznam jeho nebo jejích potřeb a ty jsou v tom plánu adresované. Pokud třeba klient vysloví potřebu, že se chce vidět s rodinou, tak se naplánuje, že zkontaktujeme rodinu, uvidíme, zda ho rodina chce vidět, budeme na tom v nějakém časovém horizontu pracovat. Není to časově pevně dané, protože časovost po propuštění působí nátlak a může to být spíš kontraproduktivní, než že by ho to motivovalo. Podařilo se nám v desítkách případů vrátit zpátky do života lidi po několikaletém výkonu trestu, užívání drog… Tito klienti často měli za sebou třeba 10 až 15 let užívání těžkých drog a podařilo se jim vrátit se do života,“ uvádí v závěru Jiří Mertl.
Celý rozhovor s Jiřím Mertlem si můžete pustit zde:
